V naší republice byl poprvé diabetes léčen v roce 1923. Zásadní pro zahájení léčby byly výsledky pokusů kanadských lékařů Fredericka Bantinga a Charlese Besta. Prvním výrobcem inzulinu byla americká firma Eli Lilly, od roku 1926 byla látka vyráběna i v naší zemi.

Kde inzulin vzniká?

Inzulin je tvořen ve slinivce břišní, tzv. beta - buňkami. K absolutnímu nedostatku inzulinu, který je typický pro diabetes mellitus prvního typu, dochází až při poklesu množství beta- buněk asi na 15%. Jestliže je zjištěn diabetes 2. typu, jedná se o kombinovanou poruchu, kdy je nedostatek inzulinu relativní. Příčinou je necitlivost buněk těla na inzulin, tzv. inzulinová resistence, která vzniká v souvislosti s obezitou. V důsledku této rezistence jsou buňky řadu let vyčerpávány přehnanou produkcí inzulinu. Pokud již nedokáží vyrobit dostatek inzulinu, který by byl schopen snižovat hladinu cukru v krvi i při rezistenci, vznikne diabetes.

Tloustnete či hubnete?

Další funkcí inzulinu v těle je podpora tvorby tělesných bílkovin a tuků a zabraňování jejich rozkladu. To je důvod, proč diabetici při nedostatku inzulinu hubnou, třeba před zjištěním diagnózy nebo před zahájením léčby, nebo naopak, je-li množství inzulinu nadměrné, tloustnou. Není-li inzulinu dostatek, hromadí se v krvi cukr a dochází k hyperglikemii, která je pro tělo nepříznivá. Nemají-li buňky dostatek inzulinu nebo cukru, musí si vyrobit energii jiným způsobem, aby mohly přežít. Důsledkem je, že začnou spalovat tuky, což není pro naše tělo dobré. Při spalování vznikají odpadní látky, které okysličují krev, at o může vést až k bezvědomí či komatu. Jednou z odpadních látek, která proniká do moči je i aceton. Díky této skutečnosti je cukrovka snadno objevitelná.

Koho inzulin léčí?

Osoby, které vlastní inzulin neprodukují vůbec nebo jen v malém množství jsou závislé na dodávce inzulinu z vnějšku. Jedná se tedy o všechny diabetiky 1. typu a část diabetiků 2.typu, u kterých již nedostačuje léčba dietou či léky. Přechodně jsou inzulinem léčeni i pacienti v době akutního stresu, například po rozsáhlé operaci, apod. Inzulin je rovněž podáván těhotným diabetičkám, u kterých léčba dietou také nepostačuje. Inzulin je nutný k léčbě i v dalších situacích, např. pokud se objeví bolesti při poškození nervů cukrovkou, nemocný má nehojící se vředy na nohou- tzv. syndrom diabetické nohy nebo poškozenou funkci ledvin či jater.

Těhotenský diabetes

Jelikož během těhotenství prodělává ženské tělo mnoho změn, tak se u žen může vyvinout diabetes, který postihuje přibližně 2 až 5% těhotných žen. Za předpokladu, že budete dodržovat stanovenou dietu, cvičit a v případě potřeby užívat inzulin, pak diabetes zvládnete.

Těhotenství s diabetem

Jestliže trpíte diabetem, pak je velmi důležité, abyste onemocnění během těhotenství dobře zvládala. Je důležité, aby byla hladina cukru v krvi kontrolována minimálně tři měsíce před početím a po celou dobu těhotenství.

Umělá výroba inzulinu

Dříve byl inzulin získáván ze zvířecích zdrojů, jako třeba z vepřových nebo hovězích slinivek. Jelikož jsou ale tyto inzuliny svým složením odlišné od inzulinu lidského, tak proti nim vznikaly často protilátky, kterými se tělo bránilo. Dnes se již tyto inzuliny nepoužívají. Současná lékařství využívá k výrobě inzulinu biosyntetiku. Takový inzulin je velmi dobře snášen. Tělo si proti němu prakticky netvoří protilátky.

Způsoby aplikace inzulinu

Všichni diabetici si dnes již aplikují inzulin inzulinovým dávkovačem, nebo-li perem, případně inzulinovou pumpou. Stříkačky se již dnes běžně nevyužívají.

• Inzulinové pero

Aplikace inzulinovým perem je jednodušší a dávkování je přesnější, než u stříkaček. Inzulinové pero se plní náplní, jejíž obsah vystačí na více aplikací. Pokud je kůže čistá, nemusí být pře aplikací desinfikována.

• Inzulinová pumpa

Při aplikaci inzulinovou pumpou je do podkoží zavedena kanyla, která v místě zůstává obvykle 3 dny. S inzulinovou pumpou je kanyla spojena tenkou hadičkou a v určitých intervalech- dle svého nastavení- aplikuje do podkoží inzulin v průběhu celého dne. Denní dávka inzulinu je rozdělena na dávku, která není závislá na přijmu potravy a která pokrývá potřeby inzulinu na lačno. K jídlům si pak diabetik přidává dávky další. Pumpy jsou napájeny bateriemi a velikostně odpovídají asi mobilu. Obvykle se nosí v kapse nebo na opasku.

Kam inzulin vpichovat?

Doma se inzulin aplikuje téměř vždy do podkoží, jen výjimečně ho lze aplikovat i do svalu. V nemocnici je pak někdy nutné podat inzulin do žíly. Existuje i podání inhalační, které však pro své nepředvídatelné účinky, není tak rozšířeno. Pro podkožní aplikaci inzulinu jsou vhodnými místy břicho, paže, stehna a hýždě. Inzulin se však nesmí píchat do kůže zarudlé, zatvrdlé nebo jinak poraněné. Je důležité dbát na to, aby byla místa aplikace pravidelně střídána.

Ve stejnou denní dobu je pak vhodné podávat inzulin do stejných oblastí, protože rychlost vstřebávání z různých míst se liší. Nikdy se nesmí aplikovat do předloktí, kde není rychlost vstřebávání stejná, ale liší se dle činnosti, kterou jedinec vykonává.

Speciální aplikace inzulinu

K málo rozšířeným aplikacím inzulinu patří například inzulinové pumpy, které se zašívají pod kůži a odkud je napojena s hadičkou k aplikaci inzulinu do dutiny břišní nebo do velké žíly vedoucí k srdci. Inzulin se naplňuje přes kůži asi jednou měsíčně. Důvod, proč tento způsob není rozšířen, je vysoká cena i časté ucpávání hadičky.

Dalším speciálním způsobem je, že inzulin je vpraven do podkoží bez použití jehly. Tento způsob je však drahý, účinnost není nijak oslnivá a mohou se objevit také kožní problémy. Momentálně jsou však ve fázi výzkumu podkožní inzulinové kapsle, které pravidelně uvolňují inzulin po dobu až několika dnů.

Co se inhalační aplikace inzulinu týká, tak do této metody byly vkládány velké naděje, ale účinek takto vpravovaného inzulinu je špatně předvídatelný, je zde vysoká spotřeba inzulinu a obsluha inhalátoru je složitější, než u aplikace inzulinovým perem.

Lze cukrovku vyléčit?

Možností, jak nahradit vlastní inzulin u diabetiků 1. typu je transplantace. Dnes je už opravdu možné vyléčit tento typ cukrovky transplantací celé slinivky břišní, což je již běžná metoda, nebo transplantací buněk, kde se inzulin vytváří, což je způsob, který je teprve ve fázi experimentů. Co se týká transplantace slinivky břišní, tak jde o náročnou operaci, která pro pacienta znamená spoustu zátěže a možné komplikace. Co se transplantace buněk týká, tak je pro nemocného jednoduchá, ale v současné době je podstatně méně úspěšná. V obou případech musí ovšem pacient užívat trvale léky, které sebou nesou velké vedlejší účinky. To je také důvod, proč je k těmto metodám přistupováno jen v případech závažných diabetiků. Zde má transplantace skutečný význam.