Ideály patří k životu

Na představě o bezvadném partnerovi a hezkém vzájemném vztahu, kdy budete společně kráčet ruku v ruce společně celým životem není nic špatného, naopak ten pozitivní přístup k partnerskému životu, svědčí jen o těch nejlepších úmyslech. Zajímavé je, že většina dokáže vyjmenovat co a koho by chtěla, dokáže si také vzpomenout, co by do budoucího života nemělo patřit a jak by vztah neměl vypadat a co by partnerovi prominul nebo odpustil. Při výčtech těchto představ si skoro nikdo nevzpomene, co do partnerského vztahu chce vložit sám za sebe. Jen očekávat je nedostatečné a sobecké, zamilovanost umí milosrdně zakrýt oči, netrvá však věčně. To se potom stane, že do vztahu vstupují třeba dva báječní lidé se spoustou těch nejlepších předsevzetí a přestože mají ty nejlepší úmysly, jejich vztah dostává trhliny. Položit otázku „Kde se stala chyba je jednoduché“, hledání odpovědi je ale složité. Chyby jsou totiž vidět na druhých a vlastní chyby ani nepostřehneme. Přitom se nikdo nerodí partnerem, rodičem. Etapy života přicházejí postupně a proto by mělo být naprosto jasné, že se tyto životní role musíme naučit. Každé učení vyžaduje úsilí, důslednost, pokoru a spolupráci, pokud tyto vlastnosti nechceme do budovaných vztahů vložit, jsou předem určeny k zániku.

Na vztah musejí být dva

Vztah dvou partnerů není jen o nich samotných, bývá vystavován vlivu a  tlaku okolí, doléhá na něj společenské klima, ekonomické podmínky soužití. Přestože se říká, že láska hory přenáší, neplatí to doslovně. Vztah je dennodenně podrobován zkouškám, které ověří zda se plní vzájemná očekávání. Pokud tomu tak není, přichází rozčarování, na povrch se dostávají emoce, které roztržku ještě více prohloubí. Málokdo umí říci stop, promluvme si o svých představách, o kompromisech, které jsme schopni učinit i o tom co nám na druhém vadí. Křik, hádky, ledové mlčení, vzájemné vyhýbání se, naschvály, jsou kroky do pekla, které vedou k rozchodu. Věřit tomu, že další vztah bude lepší, naplněný a dokonalý, je jen iluze, pokud si nejsme ochotni připustit i svou vlastní roli ve vztahu. Proto, abychom nehledali „nové a lepší“ vztahy a dali šanci tomu, který se nám zdál v zárodku dokonalý, je třeba vyhledat odbornou pomoc a definovat místo, kde se problém soužití vyhrotil, možná, že vztah zachráníte a třeba také ne, ale s určitostí se dozvíte i něco sami o sobě a pro další soužití nebo vztahy, budete vědět, že partnerský vtah je vztahem dvou lidí, kteří si váží sami sebe i navzájem.

Rodinné a manželské poradenství - Praha 4

Těm párům, rodinám nebo jedincům, kteří si uvědomují, že nastal problém a usilují o jeho řešení, nabízí v Praze odbornou pomoc Mgr. Klára Konvalinová, která se přímo zabývá individuálním, párovým a rodinným poradenstvím a následnou terapií. Vyhledat pomoc, radu nebo vyslechnout si názor hovoří o zralosti a odpovědnosti jedince a takto ke svým klientům přistupuje i Mgr. Konvalinová. Empatické chování, profesionální přístup a naprostá diskrétnost, to vše v uklidňujícím prostředí na adrese: Děkanská vinice I 819/16, 140 00 Praha 4 - Nusle, bude poskytnuto těm, kteří stojí o nový začátek nebo pokračování toho dobrého. Pro upřesnění termínu schůzky nebo bližší informace, je možno kontaktovat Mgr. Konvalinovou na tel: +420 777 153 373 nebo e-mailem: konvalinova@gmail.com. Informace lze také dohledat na www.terapieaporadenstvi.cz.

www.terapieaporadenstvi.cz

Poskytované poradenství se netýká jen partnerských nebo rodinných vztahů, může se zabývat i pomocí při syndromu vyhoření, pocitu osamění, krizi středního věku, prostě všemi záležitostmi se kterými se lidé musí potýkat a které se někdy mohou maličko vymknout z jejich rukou. Také pokud někdo usilovně pracuje na svém osobním nebo kariérním růstu, může mu psychologické poradenství pomoci vyhnout se zbytečným chybám, předcházet konfliktním situacím nebo řešit problémy s jasnou hlavou. Mgr. Konvalinová při kontaktu se svými klienty pracuje metodou Transformační systematické terapie, jejíž autorkou je Virginie Satirová, americká psycholožka, o které je v odborných pramenech zmiňováno jako o představitelce humanistické psychologie a rodinné terapie. Témata, kterými se zabývá, jsou stále aktuální, vždyť pěstování sebeúcty, sebereflexe, porozumění, prolínání se minulých vztahů do současných, nejsou limitovány místem vzniku ani jeho datem, jsou blízké všem lidem, kteří chtějí na sobě něco změnit k lepšímu.

Transformační systematická terapie

Model růstu V. Satirové se věnuje vztahům mezi členy rodiny s důrazem na to, co je ve člověku pozitivní. Terapie, která je věnována zážitkům a návratům do minulosti, mnohdy odkryje problémy současnosti, cíl který si klade, není odnaučením do té doby přijatého, naopak zhodnocuje kladné i záporné prožitky, které pak mohou vést k lepšímu uvědomění vlastního „já“ a sebeúctě s ním spojené.

Význam poradenství a terapie

Poradenství a terapie slouží k nalezení vnitřních zdrojů člověka, které by ho dovedly k jeho cíli. Podle potřeby je pak hovořeno o individuálním poradenství, které přesně definuje problém a jeho pozadí, hledá možnosti a způsoby řešení obvykle v přítomnosti a blízké budoucnosti, jeho součástí je plán dalšího postupu. Párová terapie je věnována partnerům a problémům, které v jejich vztahu vyplynuly na povrch. Zde není podstatný problém jedince, ale to, jak se k problému staví oba partneři, co je spojuje a co naopak rozděluje jejich názory. Cílem je pracovat na vztahu, který je založen na důvěře a vzájemném respektu. Rodinné poradenství a terapie je zaměřeno na soužití v rámci jedné rodiny. Ztráta respektu, upřednostňování, změna, omezená komunikace, to vše mohou být příčiny vzrůstajícího konfliktu vně rodiny. Úkolem terapeuta je pak nalézt spouštěč, který přerostl do rodinné krize a následně přinést rovnováhu do narušených vztahů.

Vliv rodiny formuje vztahy

Jako děti potřebujeme mít své vzory, ty nacházíme v rodičích a nejbližších příbuzných, pak přichází období, kdy autoritou bývá učitel, dominantní spolužák, populární osobnost, procházíme i obdobím, kdy odmítáme autority a každá z těch událostí na nás nechá podpis, také přijde čas, kdy se sami stáváme vzorem nebo autoritou. Někdy mimoděk opakujeme a přebíráme určité postupy, které máme zažité i když si uvědomujeme, že nejsou nejlepší. Někdy úmyslně přejímáme cizí vzor, protože nás to zaujal. Špatná zkušenost provázená nepříjemnými prožitky, nás nutí radikálně volit opačný postoj, někdy se necháme strhnout emocemi a někdy za nás hovoří chladný rozum. Co je správné a co ne, je někdy obtížné definovat, je to ale náš vnitřní svět, proto ho tolerujeme. Mnohem těžší je, nalézt tu správnou míru tolerance a kompromisu při společné řeči s partnerem se kterým jsme právě v konfliktu. A právě tady nastává situace, kdy odborná pomoc ve formě poradenství nebo terapie, může zabránit škodám, které vzniknou třeba v afektu, nevhodnou formulací slov nebo nepředvídatelným jednáním. Vztah je jako živý organismus, aby přežil potřebuje péči těch, kteří o něj stojí.